KONVENČNÍ INTENZIVNÍ PĚSTOVÁNÍ

V čem spočívá
Na podnož množenou vegetativně , se naroubuje roub – taktéž část větvičky požadované odrůdy. Takové stromky se pak mohou nechat dorůst různé výšky, v praxi však zpravidla maximálně takové, aby se ovoce dalo sklízet bez žebříku. Stromkům říkáme čtvrtkmeny, zákrsky.

Kde se vzala
Ošklivě řečeno, přišla vlna posedlosti intenzivitou pěstování po II světové válce s bolševismem a touhou předehnat kapitalistické imperialisty. Tato ovocnářská reforma byla nevyhnutelná a sama o sobě beze sporu i potřebná. Smutná je však skutečnost, že byla necitlivá ke krajině, spojená s pohrdáním starými původními způsoby výsadeb a jejich důslednou likvidací.

Kde se s ní nejčastěji setkáte
V přírodě se s takovým stromem nesetkáte. Intenzivních sadů tvořených takovými stromky je v ČR necelých 20.000 ha a na našich zahrádkách v současnosti výsadba zákrsků převažuje.

Výhody

  1. Nízkokmenný tvar Vás velmi brzy odmění ovocem Vámi zvolené odrůdy. Může to být už po 2 letech.
  2. Stromy se dají využít jako tzv. „plniči úrod“. Vysázíte vysokokmenné stromy cca 8 m od sebe a abyste nemuseli čekat dlouho na úrodu, umístíte mezi ně stromky nízké. Jejich funkce je jaksi motivační – sázet stromy vás bude jednoduše více bavit, když si v podstatě záhy po výsadbě pochutnáte na výborném ovoci, kterým zákrsky díky bohaté nabídce moderních odrůd bezesporu disponují. Když dorostou a začnou plodit vzrůstné vysokokmeny, plynule nahradí ty nízké, které už mají odplozeno.
  3. Sklízet můžete bez žebříku.
  4. Na pěstování stačí i malá zahrádka – tam, kam se velký strom nevejde jsou zákrsky smysluplnou variantou.

Nevýhody

  1. U takto založených výsadeb se počítá s intenzitou, které je dosahováno na úkor všestranné odolnosti stromů.
  2. Stromy jsou nevzrůstné co do nadzemní, ale i podzemní části. Koření omezeně a mělce, tudíž kladou vysoké nároky na výživu i vláhu, pro kterou si nejsou schopny „dojít“ dostatečně daleko a hluboko. V důsledku toho musí být intenzivně hnojeny – v praxi téměř výhradně průmyslovými hnojivy. Dochází ke kontaminaci prostředí, převážně podzemních vod. Dále je nutná závlaha nebo alespoň likvidace porostu v příkmenných pásech, která se dnes řeší opět používáním chemických látek (tzv. herbicidní úhor), celoživotně vyžadují stromy též řez.
  3. Pro nedostatečný kořenový systém nejsou stromky vhodné do svahových výsadeb.
  4. Kořeny vegetativně množeného stromu trpí poškozováním hlodavci více než sememáč – nejsou dostatečné bujné, zato pro hryzce velmi chutné.
  5. Stromy mají krátkou životnost. Ta závisí na mnoha faktorech, převážně způsobu řezu a pohybuje se mezi 20 – 40 lety.
  6. Nízko nasazené větve není možné nijak ochránit proti okusu zvěří, proto musí být výsadby oplocovány – často ve velmi rozsáhlých celcích, které činí krajinu neprostupnou jak pro zvířata, tak pro lidi.
  7. U takto pěstovaného stromu nemůže být řeč o krajinotvorném prvku. Bude sice produkovat ovoce, ale troufám si říci, že z krajinářského pohledu má malý význam.

Závěrem
Takový strom je opravdu dobré a praktické mít – zvolíme-li vhodnou odrůdu, dá nám spoustu kvalitního ovoce i bez chemických ošetření. Nikdy nám však nedá blahodárný stín a těžko o něm můžeme říct, že je to krásný strom. Proto by měla být výsadba vždy doplněna stromy vysokokmennými.

Čtěte dále 2. Metoda – Roubování na semenných podnožích (stará dobrá tradice)